Můžeme kultivovat veřejný prostor?

23. září 2014

Sdílejte s přáteli

Prázdniny skončily a mnozí z nás jsme v jejich průběhu cestovali, mimo jiné také do jiných českých a moravských, případně i zahraničních měst. Přirozeně zde kromě návštěvy pamětihodností a dalších turistických atraktivit procházíme zdejšími veřejnými prostory – ulicemi, náměstími, nábřežími či parky a vědomě porovnáváme s tím, co důvěrně známe z našeho města.

Jaká je tu čistota a údržba, jakými prvky a nápady kromě zeleně a laviček jsou tyto plochy oživeny, zdržují se zde lidé a tráví tu volný čas nebo raději jen co nejrychleji procházejí? A láká nás posadit se zde na kávu nebo přečtení novin?

Veřejná prostranství v městě Brně – některá pěkná, jiná méně

Jak tedy hodnotíme stav veřejných prostranství ve městě Brně? Za poslední čtvrtstoletí se většina jich proměnila. Nejen, že namnoze byly položeny nové dlažby, zřízeno nové osvětlení či vysazena nová uliční stromořadí, ale došlo i k významným změnám v brněnských parcích. Nové cesty a vodní prvky získaly svahy pod hradem Špilberkem, dokonce zde byla obnovena malá vinice.

V Lužánkách přibyl atraktivní tok umělé Ponávky s pestrými květinovými výsadbami. V Tyršově sadě byla založena zajímavá bylinková stezka pro slepé. Efektní park s mnoha krásnými výhledy a oblíbenými vodními vznikl z po léta zarostlých Denisových sadů a tak by bychom mohli pokračovat.

Ale jistě najdeme i řadu míst, kam bychom rozhodně žádného zahraničního hosta nevedli. Nepřehledné, nevlídné a hlavně dosti špinavé dopravní uzly u hlavního nádraží a na Mendlově náměstí rozhodně nelákají k posezení. Tristní stav tzv. jižního centra mezi ulicemi Trnitá, Opuštěná a Uhelná způsobený již léta nerozhodnutou situací kolem přesunu nádraží a následné spekulace s pozemky je ostudou, kterou uvidí každý návštěvník města přijíždějící sem vlakem.

A zpustlé parkové restaurace Na střelnici v Pisárkách, na Špilberku či areál bývalých vojenských garáží na Lerchové rozhodně svému okolí na kráse nepřidají. Ostatně myslím, že každý ve svém okolí ví o ploše, které by celková úprava rozhodně prospěla a třeba by to ani tolik nestálo.

Lze s tím něco dělat?

Komplexní rekonstrukce náměstí a parků vychází ze stavu městského rozpočtu a z něho vyplývajícího plánu investic a jejich financování často závisí na aktuálních prioritách v příslušných evropských fondech. Známý příklad letošního landscape festivalu však je důkazem, že památkově chráněné nákladové nádraží Praha – Žižkov, které mělo být zbouráno, bylo zachráněno a stalo se vyhledávanou lokalitou. Menší parčíky a veřejná prostranství se upravují zpravidla z prostředků městských částí. Odbory životního prostředí zde sice také mají svá pořadí, ale hraje zde významnou roli to, „jak moc kdo křičí“.

Vím o několika občanských sdruženích, která klidným, ale vytrvalým dotazováním a posléze i vlastním zajištěním sponzorování dosáhla zřízení dětského hřiště tam, kde jeho obnova byla zatím v nedohlednu. Často ale není nutno zakládat občanská sdružení. Je však lépe, když o opravu laviček, odstranění náletu následnou výsadbu dřevin a založení trávníku či instalaci průlezek usilují slušně, ale soustavně tři či čtyři „nezávislí“ občané jen tím, že se na příslušném odboru pravidelně ptají, požadují nápravu, upozorňují na dohodnuté termíny a tak podobně. A úředníci na odborech bývají různí.

Někteří jsou rádi, že jejich práci někdo vnímá a dává podněty, jak ji ještě zlepšit a leccos pro to ochotně udělají. Častá je však také zkušenost evidentního dojmu, že danému pracovníku přiděláváte práci nad rámec jeho svěřené agendy, že celému procesu obnovy a údržby veřejných prostranství nemůžete rozumět a že na vaši žádost rozhodně v nejbližších letech nebudou žádné peníze. Tady často pomůže obrátit se na „vašeho“ poslance, který si danou záležitost může vzít za svou a interpelovat za ni na zastupitelstvu, kde příslušný zodpovědný úředník již musí odpovědět tak, že nezahraje celou věc do autu.

Péče o veřejná prostranství v okolí místa Vašeho bydliště znamená taky všímavost a nelhostejnost k jejich ničení. Nikdo z nás jistě nechce zápasit s vandaly, ale každý z nás má u sebe mobilní telefon a vyzkoušet pohotovost městské policie v případě přímého svědectví poškozování by mělo být samozřejmostí.

A co když je plocha tak malá nebo z pozice úřadu opravdu neprůchodná? Slyšeli jste o termínu komunitní zahrady nebo tzv. guerilla gardening známého z mnoha zemí Evropské unie včetně Slovenska? Tedy o situaci, kdy se místní občané dohodnou s vlastníkem dané plochy (anebo taky nedohodnou např. není-li vlastník znám) a plochu upraví dle svých možností a schopností? Kupříkladu jedna taková mikroploška byla letos v dubnu upravena květinovou výsadbou u zastávky tramvaje č. 4 před mateřskou školkou na Údolní ulici, jejíž osazenstvo o ni pohotově převzalo péči.

Naznačené možnosti tedy dokazují, že i když omezeně a s nezbytnou dávkou trpělivosti, něco pro kultivaci veřejného prostoru našeho města dělat můžeme. A vzpomeňte si vždy na známé úsloví: „Tvrdí-li Vám někdo z vyšších míst, že něco nejde a Vy už to přitom úspěšně děláte, je to on, kdo se má poučit a ne vy“.

Pár slov o autorovi

Ing. Igor Kyselka CSc. se narodil v roce 1963 v Brněm, je ženatý, má dvě dcery a pracuje v Ústavu územního rozvoje.

Jsem krajinářský architekt a věnuji se zeleni, krajině a územnímu plánování. V přírodě – zahradě, parku, lese či na lukách, se cítím nejlépe. Na zahradě rád pracuji, parky, zeleň a krajinu rád vylepšuji a dotvářím pomocí projektů, k jejichž realizaci rád aktivně přispívám. Postupnému zlepšování stavu nejen velkých, ale i malých, zastrčených i opomíjených ploch zeleně a jejich vybavení (údržba zeleně a komunikací, dětská hřiště a další mobiliář) bych rád věnoval větší část svého zastupitelského působení. Po více obdobích práce v Komisi životního prostředí naší městské části s tím mám již jisté zkušenosti.

Rád bych zaměřil více pozornosti na brněnské vnitrobloky, jako zpravidla dosti zanedbaných, přitom však velmi zajímavých možností pobytové rekreace nejméně pro jejich obyvatele. Přes složité vlastnické vztahy a různé developerské zájmy bude jistě u mnoha z nich zlepšení stavu reálné.

Ve spolupráci s dalšími kolegy bych rád pomohl rozšíření sítě občanských klubů, které následně implikují rozvoj spolkové a další zájmové činnosti v místech bydliště.

Autor: Ing. Igor Kyselka, CSc.. Zahradní a krajinářský architekt

23. září 2014

Sdílejte s přáteli

Přečtěte si také

Nahoru